Krok do neznáma

Na arcidiecézním setkání mládeže měl otec Michal Němeček velmi zajímavou přednášku. 

Jednu myšlenku bych velmi ráda vynesla na povrch. 

Otec říkal, že nám Bůh dal svobodu. Svobodu rozhodování. Tuto svobodu připodobnil ke "kruhovému objezdu".

Jezdíš do kola a rozhoduješ se, na kterou stranu odbočíš. Vždy to bude doprava, protože doleva to nejde. Ale které vpravo si vybrat? Modlíš se:  "Bože kudy se mám dát? Která cesta je pro mně ta pravá?" Ale musíš to být Ty, kdo rozhodne kudy jet! Bůh nám dal svobodu se rozhodnout, a až potom co se rozhodneme, to naše rozhodnutí zaplete do svých plánů, které s námi má.

Jeden čas jsem velmi dlouho jezdila po tom pomyslném "kruhovém objezdu". Neuměla jsem se rozhodnout, které vpravo si mám vybrat. Až jsem jedno krásné odpoledne slyšela kázání o tom, že je důležité občas udělat krok do neznáma, abychom se mohli v našem živote někam posunout. Jak jen ale získat odvahu tento krok udělat? jak se zbavit strachu z toho "neznáma"? Jinak něž s modlitbou to nejde. 

Bála jsem se. Bála jsem se toho, jak to změní můj život, přeci jen to byl krok do tmy. Ale Bůh mi dal sílu, tento strach překonat. Dal mi vůli, udělat tento významný krok. A já si konečně vybrala cestu.

Mohu říct, že se po velmi dlouhé době cítím opět naživu. Jsem tak šťastná, jako nikdy. A chválím Boha za jeho trpělivost a Lásku. Bez něho bych nebyla nic! 

Bože, děkuji Ti. Děkuji Ti za tuto zkušenost. Pane jsem, tak ráda, že Tě mohu znát a opírat se o Tebe ve svém životě a na každé křižovatce. Díky Tobě Pane, za to za všechno, co pro mne děláš.