Do naší farnosti přijeli lidé z křesťanského společenství a zorganizovali u nás Večer chval. Několika večerů chval jsem se již zúčastnila, ale tohle bylo jiné. Bylo to velmi živé a radostné. Při každém nádechu jsem pociťovala Boží přítomnost.
Ale nepíšu to sem proto, abych vám popsala jaké to bylo. Píšu, protože mě napadla jedna myšlenka.
Byla tam jedna rodina s malou holčičkou. Táta dělal zvukaře a maminka seděla asi 4 metry od něho. Ta malá holčička byla chvilku u maminky, ale dlouho u ní nevydržela a hned zase utíkala za tátou. Po chvíli zase běžela nazpět za mámou.Takto mezi nimi běhala tam a zpět.
Najednou přiběhla za tátou a začala ho tahat za ruku a říkala: „Tati pojď, pojďme spolu za mámou.“Ale táta ji odpověděl: „Já s tebou nemůžu jít, mám tu práci."
Holčička tedy odešla za mámou sama.
Za malou chvilku se vrátila za tátou a usmála se na něho. Ten si ji posadil na klín a zůstali spolu do konce programu.
Připomnělo mi to, že se občas takto chováme my vůči Bohu.
Ježíš k nám přichází a zve nás, abychom spolu s Ním šli k Jeho Otci. My jsme ale velmi často zaneprázdněni prací a různými starostmi a proto Ho odmítneme. Ale On, i přestože odmítneme jít s Ním, se k nám vrátí a zůstane s námi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.